Navigace

Obsah

https://www.geocaching.com

Popis keše

Trasa po místech zaniklých obcí v blízkosti Moldavy i po nejkrásnějších výhledech na tuto horskou obec a její okolí.

 

 

http://www.karelfryc.cz/geocaching/batt-1.jpg

Tato keška vznikla péčí obyvatel Moldavy. Dává každému možnost nahlédnout do historie i do míst, které běžný návštěvník nemá šanci vůbec spatřit. Provedeme tě místy, kde nespatříš lidskou duši, místy, kde ještě před několika desítkami let kypěl život, ale kde si dnes už bohužel připadáme jako vetřelci.

 

O zaniklých obcích

Zaniklá obec je vždy důkazem čehosi nedobrého, co se odehrálo v blízké či vzdálené minulosti. Téměř vždy a spíš pokaždé se z jejich osudu dozvídáme o zvůli jedněch a bezmoci druhých, lhostejno, zda bezprostředním důvodem zániku bylo, že obyvatelé obce mluvili jiným jazykem, shromažďovali se pod jiným erbem jiného vládce, že měli nad postelí jiného světce nebo soudruha, či jen měli prostě smůlu, vyskytnuvše se v blbý čas na ještě blbějším místě. A také je v podstatě jedno, zda vykonavatelem strašlivého rozhodnutí byla zvlčilá skupina ožralých knechtů, šturmbann nadlidí s bílou lebkou na černé brigadýrce či revolucí legalizovaná banda bývalých pohůnků. Zda nástrojem byla smolná louč nebo ekrazit nebo méně hlučný, ale o to účinnější škrt pera a z ú vé řízená agitace. Zda škodičům trvalo dílo zkázy hrůznou noc nebo si počkali, až jed zapůsobí spolehlivěji než bodák v útrobách bližního.

Je snad přirozené, pokud zanikají domy, hospodářská stavení, vojenské nebo průmyslové objekty - jedním slovem baráky - v případě, že přestaly sloužit svému účelu, přestaly odpovídat očekáváním, která o baráku kdo to má, nebo že byly jinak na obtíž. Chcíplo-li prase, není proč dál hledět do chlíva. Uvážila-li jeho milost, že v podzámčí je i urozenému pohodlněji, není důvod nehledět už na barák rodového sídla jinak, než jak na památku. Baráky se zkrátka dají zbourat, poničit, odstřelit. Ale to, co tvoří obec mimo baráky – náves, kde tlachají babky a penzisti mastí filky, ulice, kde se uzavírají obchody i sázky, prostranství, kde se lidé scházejí, rozcházejí, nenávidí i milují, spřádají plány, kde dal tenkrát Pepík přes hubu Fanoušovi – to tak jednoduše zlikvidovat nejde. Remízek za humny, kde leckterá z baráků o poctivost přišla, i cesta tam, kde už nikomu žádný barák netřeba.

Zbořit baráky, ze kterých se tak jak tak obec skládá, to chce rozhodnutí, dostatek zvrhlé odvahy a příslušné prostředky. Zlikvidovat ale to, co dělalo obec obcí, to, co bylo neviditelné mezi lidmi, zničit jejich kulturu – to už chce systém. I tak to však trvá léta, daleko déle, než se rozplyne prach z ruin, déle, než bude dýchat velící oficír nebo pověřený tajemník. A dost možná, že vymazat obec z vědomí ani dost dobře nejde. Možná. A určitě, budeme-li na místa, kde bývaly tzv. zaniklé vsi, chodit, pokud budeme připomínat ty, jejichž duše tu – mezi už neexistujícím baráky – zůstaly navždy.

Protože tady býval jejich domov.

IN STILLEM GEDENKEN AN DIE IN FOLGE DES 2. WELTKRIEGES 272 ZWANGSAUSGESIEDELTEN EINWOHNER UND DIE 72 ZERSTÖRTEN HÄUSER DES ORTES GRÜNWALD - GEGRÜNDET 1604, AUSGELÖSCHT 1959

Takový hořký nápis si od letoška můžeš přečíst na kříži, umístěném uprostřed bývalé grünwaldské neboli pastvinské návsi, uprostřed ještě dnes patrných zbytků staveb, a to díky potomkům původních obyvatel. V blízkosti Moldavy se takové zaniklé obce nacházejí dokonce dvě: Oldříš a Pastviny.


http://www.karelfryc.cz/geocaching/oldris-1.jpg

Oldříš

Oldříš (německy Ullersdorf), první z nich, leží necelý kilometr jižně od Moldavy, v blízkosti silnice spojující Moldavu a Nové Město s Flájemi a Dlouhou Loukou. Jeho dřívější rozlohu určují zhruba tyto krajinné markanty: na východním okraji Oldřišský vrch » na jihu trasa již zmíněné silnice až po začátek klesání Nad Křížkem » na západě účelová panelová silnice od Křížku k Dolní Moldavě až na úroveň kóty Bojiště » severní okraj tvoří horní hranice lesa ve svahu padajícím do údolí Freiberské Muldy.

Oldříš byl založen nadáním Boreše z Rýzmburka v polovině 14. století na obchodní stezce z Oseka dál do Saska. Tato cesta však postupně ztrácela svůj význam a tak se od 16. století Oldříš změnil v zemědělskou usedlost. V době největšího rozmachu ve 2. polovině 19. století měla obec Oldříš 76 domů a téměř 400 stálých obyvatel. O padesát let později se Oldříš (a také Moldava a okolní obce) stával významným lyžařským centrem a vyhledávaným letoviskem s průzračným vzduchem a čistou horskou vodou.

Po poválečném odsunu německého obyvatelstva obec chátrala a komunistický režim ji neuměl naplánovat jinou perspektivu, než likvidaci na počátku padesátých let. Ani spřáteleným „kružítkovým“ Němcům zkrátka tehdejší režim ne úplně důvěřoval. Dnes jsou patrné jen úplné zbytky původních staveb, při pohledu ze silnice jsou nejviditelnější základy dříve vyhlášeného hotelu Franz Rudolf.


http://www.karelfryc.cz/geocaching/past-2.jpg

Pastviny

Obec Pastviny (pův. Grünwald), druhá ze zaniklých obcí, je situována na trase z Moldavy do Jiřetína a Fláje uprostřed luk oři výrazném výběžku hranice zvaném Žebrácký roh (Battleck). Není vyloučeno, že na tomto dnes zcela osamělém místě se v blízké budoucnosti budou točit vrtule větrných elektráren.

Obec je zmiňována již od roku 1408 (městská kniha Duchcova) rovněž jako součást rýzmburského panství. Hospodařilo zde tehdy 20 usedlých sedláků a 4 chalupníci na 191 strychách orné půdy. Chovali kromě skotu ještě ovce a kozy. Řemeslem se nezabýval nikdo. V roce 1757 zde bylo podle Tereziánského katastru 18 hospodářů a také 1 řezník, 1 švec a 1 kovář. Obyvatelstvo obce bylo německé národnosti. Při sčítání obyvatel roku 1921 zde byl napočítán pouze 1 Čech. V okolí Grünwaldu se nacházejí rozsáhlá rašeliniště, rašelina byla těžena již v 19. století a používalo se jí k topení, jako stelivo a k balení porcelánového a skleněného zboží. Dolování rašeliny a jejím zpracováním v lobkovické továrně u Nového Města a prací v lese se živila vedle zemědělství většina místního obyvatelstva. Roku 1873 se obec, doposud patřící k politické obci Moldava, osamostatnila. Farností patřila nadále k Moldavě. Škola zde byla jednotřídní, navštěvovaná 70 žáky. Před 1.světovou válkou byla otevřena dvoutřídní škola se 75 žáky. Kromě celního úřadu zde byla pila, 2 mlýny a různé dílny. Ještě po